Písničky z Osvětiman ze sbírky Františka Sušila - Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (Praha 1951).

Nesvěcení neděle

[:Na mšu svatů zvonijů,:]
panenky se strojijú.
Všecky idú pod věnci
a za nimi mládenci.

Jenom jedna nebyla,
pro věnec se vrátila.

Do zahrady vkročila,
tři růžičky utrhla.

První vínek zavíjá,
kněz mšu svatú začíná.

Druhý vínek zavíjá,
kněz svůj kalich pozvíhá.

Třetí vínek zavíjá,
kněz mšu svatů zavírá.

Do kostela běžela,
mšu svatú omeškala.

Potkal tě ju jeden pán,
a to byl ten ďábel sám.

Kam, děvečko, kam ideš,
do kostela nepřindeš.

Du, pane, do kostela. -
Mšu svatú sem zmeškala?

Mšu svatú si zmeškala,
kázání neslyšela.

Skoč, děvečko, na kamen
a z kamena na třemen.

A z třemena na můj kůň,
pojedeme na hrad můj.

Pojedeme do pola,
kde’s jak živa nebyla.

Ke kostelom přijeli,
zdaleka vyhýbali.

K šibenici přijeli,
zdaleka se klaňali.

Co to, pane, děláte,
kostelom vyhýbáte?

Kostelom vyhýbáte,
šibenicám se klaňáte?

To jsú naše kostely,
by ste hříšní věděli.

A kdy k peklu přijeli,
na dveře udeřili.

Ponýprv sa napila,
modrý plamen pustila.

Otevřte, tovaryši,
vezem vám tělo i duši.

Postavte jí stolicu,
dejte jí vína sklenicu.

Po třetí se napila,
bílý plamínek pustila.

Otevřete okynečko,
ať si ochladím srdýčko.

„Kdy si chtěla chladiti,
měla’s dobře činiti.”

Kdo je tady z Moravy,
od mamulky z tej strany?

Zkažte tam mé mateři,
ať mě nečeká k večeři.

Ani zítra k obědu,
že už já věc nedondu.

Ješče jednu dceru má,
ať jí vůle nedává,

jako mně ju dávala,
kam se, smutná, dostala!

Proč, zvony, nezvoníte,
snad už o mně nevíte?

Jak ti máme zvoniti?
Nechtěla’s nás slyšeti.

Kohúti nezpíváte,
snad už o mně nedbáte?

Jak ti máme zpívati?
Nechtěla’s nám sypati.

 

Bez názvu

Líbám já tento kříž svatý,
na němž jest Ježíš rozpiatý.

Líbám tebe, o Ježíši,
draho’s vykúpil mú duši.

Děkuji tobě za všecko,
dal’s probodnút své srdéčko.

Jesu Christe, netrestej nás,
tvá matička prosí za nás.

Prosí tebe: O, synáčku,
nerač trestat svú ovčičku.

Vztáhni, Christe, svú ručičku,
a požehnej mú dušičku.

Vojna nehojna

Ach, vojna, vojna, vojna,
není každému hojná,
jenom tomu šohajkovi,
který sedá na koňa.

Na koníčka si sednu,
smrti se bát nebudu.
Vezmu svoju nejmilejší
a s ňú bojovat budu.

A když přišli pod lindu,
pod tu lindu vysokú:
Slízej, milá, slízej s koňa,
odpočinem si trochu.

Včil mně kážeš slízati,
měl’s mě nebrat od máti,
začala si galánečka
žalostně naříkati.

Nedaleko chodníčka
teče dobrá vodička,
slízej, milá, slízej dolú,
nepojíme koníčka.

Naše vrané koníčky
napili se vodičky:
Sedej, milá, sedej na ně,
pojedem pomalúčky.

Dyž do vojny přijeli,
na holú zem si lehli;
nepočalo ešče svítat,
tambor začal bubnovat:
S Pánem Bohem, moja milá,
mesíme maširovat.

Vylez, milá, na dřevo,
podívej se na levo,
uvidíš-li tam armádu
a šohajka milého.

Nevidím tam žádného,
jenom svého milého,
a on sobě smutně vzdychá
a krav teče od něho.

Ach, škoda mé mladosti,
dvacet roků starosti,
dyž já musím v cizím světě
složit své mladé kosti.

Ach, mamulko má milá,
dybyste to věděla,
jak vysoko krev stříkala
z mého mladého těla!

Nezachovalá

Stará Pivníčková
na jarmark sa strojá,
jataj danom tanaj danom,
na jarmark sa strojá.

Ja, ty dcero moja,
pozor dávaj doma.
Jataj a t. d.

Ona pozor daua,
zle se zachovala.

Jak prah překročiua,
syna porodiua.

Dúhý nůž si vzaua,
krk mu podřezaua.

Na miuého uúce
zakopala ruce.

Na miuého rolí
zakopaua nohy.

Na miuého nivu
zakopaua huavu.

Kamarádko moja,
pohledni do pola.

Jde-li tam máti
lebo idú kati
huavičku mně stati?

Neide tam máti,
než tam idú kati
huavičku ti stati.

Ona nemeškaua,
bíué groše braua.

Zahraj mně, muziko,
za ty bíué groše,

Ja, nech já užiju
panenskej rozkoše.

Muzika jíhráua,
ona tancovaua.

Bože můjm prebože,
co sem uděuaua!

Vědomý orel

[:Hnala Anka krávy:]
z Uher do Moravy.

Pod jaborem sedla,
orla tam uhledla.

Ach, ty milý orle,
kde sú krávy moje?

Já sem jich neviděl,
enom sem jich slyšel.

Jak pěkně cingaly,
jak by husle hrály.

Jak by Janóškovi
křivdu žalovaly.

Bez názvu

Třeba sem bledúčká,
bledušenka, bledá,
přece mě maměnka
ledakemu nedá.

Oni mě nenašli
na žádném smetisku,
aby mě dávali
starému chlapisku.

Dali by mě, dali
za chlapa starého,
bylo by mi haňba
sedat vedle něho.

To staré chlapisko
jak stará halena,
dyž sa ňú přikryje,
přece je ti zima.

To staré chlapisko,
jak staré grnisko,
može ním povorat
kde které strmisko.

Vdovcovi starému
smrdí brada vínem,
a mladý šohajek
voní rozmarýnem.

Vdovcova bych nechtěla,
nebo bych se bála,
že by ta nebožka
za dveřama stála.

Rozmarýn a chladná voda

Dolina, dolina,
malá dolinečka,
[:jak mně zavoněla:]
přespolní děvečka!

Ani mně nevoní
rozmarýn vonička,
jak mi zavoněla
přespolní děvečka

 

Nebolest

Ej, sivé voly, silé voly,
co mě hlavěnka [: tuze bolí!:]

Ej, bolí, bolí, pobolívá,
že mně děvčinka vypovídá.

Ej, dyž vypovídá, bude jinší,
bude děvčinka upřimnější.

Ej, dyž vypoví, bude jiná,
bude děvčinka bohumilá.

Lávka

Už sa ta lavečka
před naše zlámala,
co na ní děvečka
s milým sedávala.

Nebyla borová,
ani jaborová,
byla ta lavečka
celá bramorová.

Sedala, sedala,
sedávat nebude,
dokud ta lavečka
spravena nebude.

Marijánek cizím věnovaný

Hore hájek, hore,
ten zelený hájek;
pověz mně, má milá,
kde máš marijánek?

Já mám marijánek
v zahrádce na hřádce,
ale ne pro tebe,
pro jiné mládence.

Pro jiné mládence,
co jsú za horama,
aby nepravili,
že nemám galána.

Na odchodu

[:Už se já, má milá, pryč odbírám,:]
[:na okénko ťukám, na tě volám.:]

Vyndi ven, vyndi ven, potěšení,
potěš mé srdéčko zarmúcený.

Vyšla ven, vyšla ven, zaplakala;
„že sem tě, synečku, kdy poznala.”

Enom se mně, milá, dobře chový,
svůj zelený vínek nepromrhý.

 

Buditel kohout

Vy břesovské děvčátka,
krajní noc vám ide,
vy galánů nemáte,
kdo vás budit bude?

Obudí nás, obudí
kohútek jařabý,
on vesele zazpívá,
dyž poletí z hřad.

Kohútek z hřady letí,
vesele si zpívá:
Stávaj, milenko hore,
už se rozednívá.

Tři pérka

To Cvečkovo pérko visí přes raménko.
Podej mu ho, podej, Vrtalovo dcerko!

To Cvečkovo péří dolů vodů běží,
zastav ho, Aničko, vyběhne ze dvéří!

Bez názvu

Voňavý, voňavý
z rozmarýnu věnec,
ešče voňavější
Bětíků mládenec.

Voňavá, voňavá
z rozmarýnu kytka,
ešče voňavější
Šilůčkova dívka.

 

Bez názvu

Na tom holešovském mostě,
počítá tam ovčák ovce.
Jedna se mu z nich ztratila,
která napřed chodívala.

Esli já té ovce nemám,
já ty druhé všecky prodám.
Prodám ovce, kúpím krávu,
dám peníze do cimbálu.

Prodám krávu, kúpím voly,
peníze dám do hospody.

Námluvy

Hory se černajú,
[:Slunečko zachází,
hory zelenajů:]

Těmičci pacholci
koně shledávajú.

Ten cria Piščků
neskoro jich našel.

Až ho u milenky
bílúčký den našel.

Požči mně, Tonečko,
požči mně bílého fěrtška!

Ať já si zadělám
od východ slunečka.

Nač bys se, Cyrijko,
nač by ses přikrýval?

Na to jsem vyrůstla,
abys k nám chodíval.

 

Bez názvu

Nasela sem marijánku
do zahrádky po záhonku.

Nasela sem zeleného
pro synečka, pro milého.

U Vrtalů hezký synek,
bude trhat marijánek.

U Kosného hezké děvče,
bude trhat boží dřevce.

 

Bez názvu

Aj, šel Franta mezi Franty,
Prodal kabát, kúpil karty.

Lepší karty nežli kabát,
v karty si možeme zahrát.

Bez názvu a not

Ja, cos mně to, má milá,
za pérečko dala,
modrá fialenka
z něho vykvetla.

Modrá fialenka
velice voňavá,
moja frajarenka
všecka uplakaná.

Co pláčeš, naříkáš,
galánečko, o mně,
šak já ti dojedu,
až bude po vojně.

Kvítí a péra

Pošla děvečka do jezirečka
pro vodu studenú,
utrhla sobě za kordulenk
rezetku zelenú.

Švarný šohajek na vraném koni
jede naproti ní.
Dej mně, děvečko, dej tu růžičku,
ona pěkně voní.

Bez názvu

Kdo má zlú ženu v neděli,
nech jde do lesa v pondělí,
v úterý na ňu kyj chystý,
ve středu jí ním vystříský.

Ve štvrtek bude stonati,
v pátek umírati,
v sobotu bude umrlá,
to bude novina dobrá.

V nedělu půjdem namlúvat,
v pondělí o věno smlúvat,
v úterý budeme zváti,
ve středu s nevěstú hráti.

Ve čtvrtek zbijeme volky,
zazveme na ně pacholky,
v pátek se svadba dokoná,
v sobotu žena hotová.

Jak jsem chtěl, tak se mně stalo,
peněz mně máo zostalo.
Skazím-li druhú mršinu,
chcu vám nachystat hostinu.