Horské pásmo Chřiby se střední výškou 346,6 m je nejvyšší a nejčlenitější území Středomoravských Karpat, které se táhne téměř středem Moravy a odděluje severně položené roviny Hané od jižních rovin Slovácka. Je to vesměs zalesněná členitá vrchovina o ploše 335 km2 jejímž nejvyším bodem je Brdo (586,7 m.n.). Chřiby jsou velmi zajímavou oblastí z hlediska přírodovědného, ale i historického. Nalezneme zde velmi hodnotné lokality krajinářské, ale i přírodovědné, romantická lesní zákoutí, skaliska, studánky, potoky, hluboká údolí i místa s dalekým rozhledem. Četné archologické lokality nám podavají svědectví o osídlování krajiny i o budování a slávě Velkomoravské říše. Středověká a novověká historie zde zanechala také velké množství památek, mezi nimiž vévodí několik hradů a zámků. Mnohá místa jsou opředena zajímavými místními pověstmi. V popisovaném území se nachází také 12 maloplošných zvláště chráněných území (4 přírodní rezervace a 8 přírodních památek) a 2 přírodní parky.
Přírodní poměry
Území Osvětiman a okolí patří geologicky ke Karpatské soustavě.V této oblasti ji tvoří starotřetihorní flyšové pásmo složené z magurského flyše (flyš-horninový útvar v němž se mnohonásobně střídají vrstvy pískovců a břidlic)
Chřiby jsou nejzajímavější částí okolí Osvětiman. Jsou složeny z tvrdého pískovce, který dobře odolává erozi - zvětrávání. Proto zde najdeme spoustu homolí, skalisek i hřebenů. Nejvyšším vrchem je Ocásek - 553m.n.m.
Geologický vývoj
Skalní podklad Karpatské soustavy tvoří Český masiv, jehož stáří je před-prvohorní. Až do mladších prvohor byl v prostoru Karpat geologický vývoj shodný s vývojem Českého masivu. Začátkem druhohor však území Českého Masivu v naší oblasti pokleslo.Vznikla tak protáhlá mořská pánev, která byla postupně zaplavována pravěkým mořem Tethys.
Nejstarší vrstvy, které z těchto bývalých moří pocházejí, jsou v našem okolí vápence vycházející na povrch například pod vrcholem Bradlo ( 543m.n.m. - k.ú. Vřesovice). Nazýváme je vápence jurské - podle podobných vápenců v Německu, Francii, Švýcarsku, kde tvoří pohoří s názvem Jura.
Nejhojnější jsou zde horniny usazené - pískovce, písky, štěrky, jíly a slíny. Mořská zátopa se totiž v těch dobách měnila. Jednou moře ustoupilo, jindy se zase mořská hladina zvedla a spousty vody zde usazovaly nové vrstvy.V okolních kopcích, jejichž masiv tvoří pískovce, jsou místy vrstvy jílu a slínu, které tvoří nepropustný podklad. Na něm jsou opět nové vrstvy pískovců. Když dešťová voda prosakuje propustnou písčitou půdou, po slínové a jílové vrstvě vytéká a tak vznikají naše studánky a pramení potůčky.
V třetihorách nabylo naše okolí podobu, jakou má asi nyní. Tehdy naše hory vystoupily a byly daleko vyšší, než jsou nyní. Dokladem toho jsou zbytky bývalých pískovců - jejich jádra – v našich lesích : Kozel, Kazatelna, Čertova skála, Zikmundova skála, Pilařka, Špidlák a mnoho dalších. Tyto pískovce vlivem povětrnostních vlivů zvětraly a voda je odnesla. Tak se vytvořila četná údolí.
Koncem třetihor se u nás prudce ochladilo a celá severní Evropa se pokryla ledem. To mělo katastrofální důsledky pro rostlinstvo a živočišstvo. Tak se vystřídaly čtyři doby ledové, oddělené od sebe dobami meziledovými. Pro nás je nejzajímavější druhá doba meziledová, kdy zde bylo stepní podnebí (rostly zde traviny, nebyly lesy. Stepní poměry byly snad na slunných stráních, zatímco pod kopci byly zamrzlé močály. Z kopců snášel vítr mnoho drobného písku a vznikající půdy do údolí, kde je voda usadila a tak vznikly naše cihlářské hlíny.
Když ustoupila poslední doba ledová, zavládlo nynější podnebí se čtvero ročními dobami, nastala doba mladších náplavů. V tomto období se na povrchu vytvořila půda - ornice. A poněvadž základní vrstvou našeho okolí je písek a pískovec (tedy v podstatě křemen), netvoří se v našich půdách dostatečné množství výživných látek, a proto je potřeba polím je dodávat v podobě přirozeného nebo umělého hnojiva.
V Osvětimanech se těžil v menším stěnovém kamenolomu (Skala) šedobílý, rozpukaný až rozpadaný soláňský pískovec jako lomový kámen a písek. V blízkém okolí se nachází ještě další opuštěné pískovcové lomy (Ježovský lom) a kamenolomy a to poblíž silnice z Vřesovic do Koryčan v lokalitě zvané „Vracovský lom“ a „Pět žídel“. Další kamenolom je mezi Osvětimany a Medlovicemi, kde se těžil porcelanit zvaný též medlovický jaspis (místně červenica). Vznikl samovznícením uhelné vrstvy, která vypálila do červena zdejší slíny. Používal se na údržbu cest. Těžila se zde také cihlářská hlína, jako surovina pro zdejší cihelnu.
Klimatické a vodní poměry
Naše území má takovou zeměpisnou polohu, která umožňuje jak působení západních (přímořských) tak i východních (kontinentálních) vlivů - to se projevuje tepelnou i srážkovou nestálostí. Převažují u nás poměrně teplé zimy a chladná léta, což mají na svědomí západní větry, které zmírňují všechny výkyvy vnitrozemského klimatu.
Západní oceánské vlivy se však podstatněji neuplatňují v celkovém ročním rozvrhu srážek. Vlivem vnitrozemského podnebí zde převládl pevninský srážkový režim, jehož výrazným rysem je soustředěnost na jarní a letní období. Pro naše území to má obrovskou výhodu, protože srážky přicházejí v době, kdy je jich nejvíc potřeba.
Díky chřibské vrchovině, která zadržuje větry od severu a severovýchodu, mohou u nás působit jižní a jihovýchodní vlivy, které k nám přinášejí teplo, ale i sucho. Průměrná roční teplota vzduchu dosahuje +8°C a roční srážky se pohybují kolem 600mm. Značná letní deštivost nemá u nás škodlivý vliv na rostlinstvo. Spolu se značnou výší slunečního svitu v době vegetace vytvářejí podmínky pro teplomilné plodiny (víno, kukuřice, cukrovka, pšenice) a jejich lepší vyzrání a zjakostnění.
Letní lijáky jsou u nás užitečné jen pokud nejsou na závadu v zemědělství a vodním korytům. Tam, kde je souvislý vegetační kryt, jsou srážky pohlcovány a jen postupně se uvolňují. V důsledku likvidace remízků a rozorání mezí se prudkost stékající vody zvyšuje a tak dochází k erozi. Úrodná ornice je odnášena a s ní mizí i tolik potřebná voda.
Naši předkové ve čtrnáctém století řešili problém letních lijáků tím, že zřídili rybníky a ty zadržovali nadbytečnou vodu a sloužily k chovu ryb. Postupem času se však rybníky rušily. Ke spoutání vodního živlu se začalo používat regulace vodních toků a meliorační zásahy. Všechna tato opatření se ukázala jako neužitečná a ve své většině škodlivá. Jestliže regulace značně změnila vzhled našich potoků, meliorace přispěla k úplné proměně jejich okrajů, z nichž nakonec zmizely bažiny, slatiny a jezírka se vším, co k nim náleželo.
autor textu Richard Struha
